Biokoridor na místě odkrytého potoka v Mokrých Lazcích
Napsal RNDr. Milan Kubačka
Středa, 09 červen 2010
Hned
po válce, období strádání a hladu, bylo potřeba osázet a osít pole, aby bylo co
jíst. Bylo potřeba každého kousku země. Rozorávaly se meze, vysoušely vlhké
louky a močály, scelovaly se pozemky. Dokonce nám vadil i potok, který bránil
velkoplošnému obdělávání půdy. Takže se zatrubnil, aby nebyl ani vidět. Až jsme
se dostatečně najedli, protože produktivita práce rychle rostla a později měl
každý televizi, ledničku a nevím, co ještě, prostě všechno, i to co nepotřeboval,
pak jsme teprve začali ekologicky přemýšlet a nyní nám začíná docházet, co jsme to vlastně udělali.
Začínáme naopak
potoky odkrývat, vysazovat remízky a konečně necháváme vodu volně se vylévat do
lužních lesů, kam vždy patřila. Navíc zjišťujeme, že to přírodě prospívá a
zmenšuje to riziko záplav.
Kdysi byla naše
krajina protkána biokoridory. Tvořily je stromořadí u polních cest, remízky,
lesíky v polích, potoky, potůčky s pobřežními porosty, podmáčené
louky, tůně a jiné krajinné prvky, které krajinu zdobily a pomáhaly udržovat
v krajině ekologickou stabilitu.
Člověk je ale nepoučitelný,
stále děláme hlouposti. Provádíme těžbu ropy pomocí vrtů na dně moře až 1,5 km
hluboko, aniž si dostatečně uvědomíme rizika. Vytvoříme takto ropnou lagunu
místo mexického zálivu a Golfský proud se už postará, aby se ropa dostala až k evropským
břehům. To budou mít rybáři v Norsku a v severním moři radost! Těžíme
uhlí jen pro spálení v elektrárnách, ačkoliv jaderné elektrárny jsou stále
bezpečnější a ekologicky čistší. Ropa, která na politickém poli ve světě vyvolává zlou krev, se pořád těží. Aut je stále více, hlavně ta kamionová přeprava. Stačí
při tom málo, převést ji na železnici a odpadnou protesty obcí, které nemají
obchvat. A začneme dýchat čistý vzduch. Jenže ropa a automobilový průmysl je
stále velký kšeft, tak proč ho nevyužít.
Povodně se staly
neoddělitelnou součástí našeho života, ale na místech záplav se stále staví.
Například v Opavě jsou stavební místa na hoštických loukách, zkuste hádat,
jak tam ti noví obyvatelé dopadnou. Se změnami klimatu se nedá očekávat, že pršet
bude, když budeme chtít a voda poteče směrem, kterým chceme. Řeka, která si
našla cestu během tisíců let, má svou paměť.
Přitom si stačí
uvědomit, že žijeme v omezeném prostoru. Na kulaté planetě, kde se nedá kam
schovat a kde není kam schovat odpad. Je možno a nutno ho recyklovat, ale to je
zatím nepopulární. Vždyť jsme se zatím ještě ani nenaučili odpad třídit.
Začínáme zvolna, ale
přece. Odkrytý potok s metodickou podporou Agentury ochrany přírody a krajiny - středisko Ostrava v Nivě v Mokrých Lazcích může být dobrý začátek.
Můžeme se těšit, že na
podnět Agentury ochrany přírody a krajiny budou revitalizovány i Koutsko-zábřežské
louky, kde dojde k zásahům, které zlepší ekologickou stabilitu tohoto
chráněného území.
