Výsledky, závěr a diskuse
V důsledku intenzivního zemědělského využívání krajiny ve směru od Palhance přes katastry
obcí Oldřišov a Hněvošice, došlo v posledních desetiletích k téměř úplné devastaci původní
přírody.
Zbytky přírody, které můžeme počítat mezi významné krajinné prvky patří již jen:
potok Ostrá s pobřežním porostem a remízky s místním názvem Gruby. Dále tůňka v polích
s místním názvem Frajhuzy, remízek s bažinami Chmutovec, Služovický lesík, státní přírodní
rezervace Hněvošický háj, rybník v Hněvošicích u místního lesíku a mokřady, které doprovázejí
Hněvošický potok k polským hranicím.
Všechny tyto části krajiny jsem několikrát prošel a provedl jsem inventuru významných
a převládajících rostlin se zaměřením především na dřeviny. Soustředil jsem se i na
pozorování živočichů.
Podrobné výsledky jsou na záznamových kartách:
- Řeka Opava – splav u Palhance
- Pískovna na Palhanci
- Vodní nádrž Stříbrné jezero s okolím
- Potok Ostrá
- Remízky Gruby
- Pole a travnaté pásy mezi poli a komunikacemi
- Předěly mezi poli, které neslouží jako komunikace
- Polní komunikace
- Tůňka Frajhuzy
- Kateřinský potok – u soutoku ze dvou pramenišť
- Potok Chmutovec – remízek s bažinami
- Potok Chmutovec – oblast mezi remízkem a Služovickým lesíkem
- Služovický lesík
- Vrbový porost v polích u Služovic
- Hněvošický háj – přírodní rezervace
- Louky u Hněvošického potoka
- Rybník v Hněvošicích
- Hněvošický lesík u rybníka
- Hněvošický potok a mokřady u Cikalova mlýna
Dospěl jsem k závěru, že všechny sledované krajinné prvky jsou pro oblast velmi důležité
pro ekologickou stabilitu krajiny, protože jsou to poslední místa, kde může docházet k
udržení živočišných a rostlinných druhů.
Mým záměrem a cílem je realizovat vytvoření biokoridoru – liniových společenstev, pobřežních
porostů podél potoků (horní tok Kateřinského potoka, dolní část Chmutovského potoka) a
stromořadí na polních komunikacích od Grub přes Frajhuzy až po Kateřinský potok. Služovický
lesík se může propojit s Hněvošickým hájem pomocí údolíčka, kde po sobě zanechal v poli bývalý
potok jen několik pobřežních stromů. V tomto případě by se musel zlikvidovat meliorační systém,
zabudovaný do země.
Stejně tak by ozdravění krajiny prospělo i navrácení Hněvošického potoka do původního
koryta přes louky, které byly v padesátých letech mokřady.
Zjistil jsem, že do plánovaného biokoridoru v celkové délce 17 km je třeba pro jeho celistvost
vysadit 6 km stromořadí u polních komunikací a pobřežních porostů u vodních toků.
Jsem si vědom, že realizace tohoto záměru je nesmírně těžká. Nejdůležitější budou vlastnické
vztahy. Přesto věřím, že někdy v budoucnu k takovému ozdravění krajiny musí dojít.